Večery v Praze jsou s každým dnem delší. Do ulic proniká podzimní šeď a zákon Assassinu. Dokouřil jsem poslední cigaretu a oharek zasyčel v louži. Je na čase vyrazit. Procházím stíny nočního města po trase své oběti a čekám, až ji spatřím... Mnoho bylo takových, co si mysleli, že loví, ale ve skutečnosti byli loveni. A pak už jim jen havrani zakrákali na rozloučenou…

Assassin je týmová městská hra inspirovaná světem mafie a organizovaného zločinu, která se hraje vždy na podzim a trvá několik týdnů. Tato hra vznikla v Brně před osmi lety a letos se poprvé odehraje i v Praze. Cílem hráčů je pátrání po svých protivnících a jejich symbolická likvidace, "zabití" se totiž provádí zubním kartáčkem.

V průběhu hry se odehrávají i další mafiánské události - schůzky Donů, pokerové turnaje či pašování "drog". Během celé hry hráči spolupracují v rámci Famiglií, z nichž dvě nejúspěšnější postoupí do rozhodující jarní části.

Něco málo z reportů našich spolupracovníků...

V poklidné páteční odpoledne mě zastihla zpráva o tom, že člověk který vypadá jako XXX zamířil do MZK pro nějakou dobrou knihu. Z čehož vyplývalo, že se tam zdrží jen několik velice málo minut. Chvíli na to mohli lidé různě po městě vidět mladého muže v botách bez ponožek, kraťasích na doma a bundě kterou na sebe rychle hodil, jak sbíhá s kolem přes rameno z 6tého patra. Projíždí dvě červené, za jízdy telefonuje a při tom všem spurtuje k MZK. Když jsem se dostal na místo, seděl XX zády ke stěně a dělal něco na tabletu. Prohlížel jsem si ho přes dva regály knih. Prošel jsem kolem něj abych obhlédl situaci, ale zjistil jsem, že sedí tak aby periferním viděním stále sledoval stranu ze které se k němu mohl někdo dostat. Rozhodl jsem se že počkám. Asi po 5 min. mi přálo štěstí - otočil se na druhou stranu a začal něco hledat v batohu. Krásně mi nastavil záda. Dva rychlé kroky a elegantní podříznutí. první vražda roku 2012

Vyšla jsem ze záchodů a nalepila se na stěnu naproti mé oběti. Použila jsem ležérní, nenápadný styl lepení, vůbec né barbarský styl “celá záda na stěnu a tvářím se vyděšeně“, to ne! Je pravda, že to potřebovalo hodně přemáhání se, ale s trochou tréninku by to příště mohlo vypadat ještě přirozeněji. Cíl byl vytyčen, pozice ustanovena, teď už jen čekat…

z příručky „Jak se tvářit nenápadně“

Jooooooo, pan YYY si naivně myslel, že když se ostříhá na ježka, že ho nikdo nepozná a naivně důvěřoval komandu svých deseti kamarádů, kteří skenovali prostor před posluchárnou a dělali mu hradbu za zády. Jenže v davu lidí se jedna blondýna lehce ztratí a dveře do učebny jsou prostě jenom jedny...

rutinní práce TOPkillera